SagaVu
Jakou pohádku teď dítě potřebuje?
Jeden večer chce něco nového a vtipného. Jindy si potřetí řekne o tentýž příběh. A někdy uprostřed pohádky najednou řekne: „Já jsem se dneska taky bál.“ Není náhoda, který příběh si k dítěti najde cestu. Dobrá pohádka neuspává a nebaví jen tak; někdy pomáhá pochopit něco z toho, co se s námi děje. Každé dítě je jiné, ale věk může nabídnout pár opěrných bodů.
Příběhy vytváří umělá inteligence. Než příběh ukážete dítěti, projděte si ho.
Ve dvou až třech letech
V tomto věku jsou obvykle na prvním místě jednoduché příběhy a zvířecí pohádky. Vyplatí se ukazovat postavy a situace, které malé dítě zná z vlastní zkušenosti. Může být klidně samo hlavním hrdinou. Pohádka může vzniknout z úplně obyčejného dne: co se mu dnes stalo, kde byla máma, co dělal táta, jak proběhl den rodiny. Takové jednoduché příběhy dělají svět kolem známým a přehledným a posilují pocit bezpečí.
Kolem tří let
Vedle zvířecích příběhů dělají stále větší radost říkanky a řetězové či kumulativní pohádky, třeba maďarské lidové pohádky o kohoutkovi a diamantovém krejcaru nebo o malém nenasytovi. Obzvlášť lákavé jsou příběhy postavené na opakování a dialozích a zapamatovatelných obratech. Často se teď objevují první opravdu oblíbené knížky.
Ve čtyřech letech
Snadno sledovatelné děje, zvířecí a řetězové pohádky pořád fungují, ale postupně stojí za to zkoušet i složitější příběhy. Opakování zůstává důležitou oporou a obzvlášť zajímavé jsou pohádky, v nichž zvířata myslí nebo jednají jako lidé. Říkanky, písničky a básničky neztrácejí význam. Mnoho dětí teď chce své oblíbené příběhy slyšet znovu a znovu: známé obraty dávají předvídatelnost.
Kolem čtyř až pěti let
U mnoha dětí se výrazně mění vztah k příběhům. Stále lépe rozlišují každodenní skutečnost od kouzelného světa pohádek. Mohou fandit hrdinovi a úplně se ponořit do dobrodružství, a přitom už chápou, že ony samy a postava nejsou totéž. Od teď může být spravedlnost v příbězích stále důležitější.
Mezi pěti a sedmi lety
Teď mají místo i delší a složitější pohádky s více postavami. Dítě zvládne sledovat spletitější dějové linky, takže ho mohou zaujmout i rozsáhlejší příběhy s více zvraty.
V osmi až deseti letech
I v tomto věku jsou pohádky důležité: vyplatí se sáhnout po spletitých, dobrodružných knihách. Můžeme děti povzbudit, aby příběhy jen neposlouchaly, ale ilustrovaly je, vymýšlely nové postavy, rozvíjely své oblíbené pohádky nebo psaly vlastní.
Věk je jen kompas
Vybrat pohádku podle věku není ve skutečnosti to hlavní; je to jen kompas. Lepší je všímat si, ke kterému příběhu se chce vracet, čemu se směje, čeho se bojí a o čem přitom začne mluvit. Často právě to ukáže, jakou pohádku teď potřebuje.
Proč pořád tu samou?
Když dítě příběh nebo postava něčím osloví, může zůstat součástí společného vyprávění celé roky. Ve známém příběhu ví, co přijde, a tahle předvídatelnost může dávat pocit bezpečí. Může dokončit větu, říct s postavou známý obrat nebo se smát předem tomu, co se za chvíli stane: z posluchače se stává tak trochu vypravěč. Někdy si o stejnou pohádku řekne proto, že se v ní objevuje něco, co ho právě zaměstnává, třeba strach, žárlivost, odloučení nebo neúspěch, a může se k tomu vracet znovu a znovu. Známá pohádka také rozšiřuje slovní zásobu a porozumění textu.
Tip: ptejte se zpátky
Občas se zeptejte zpátky, třeba: „Co je to podezíravost?“ nebo „Co znamená, že mu srdce bušilo až v krku?“ Vlastní pohádku můžete vytvořit i se SagaVu: stačí téma, otázka, pár postav nebo jen nápad a vznikne z toho osobní příběh, který si uchováte jako ilustrovanou pohádku, audioknihu nebo animovaný film.